O prázdninách naše rodinka podnikla putování po USA. Jak už je u mne zvykem, píšu na cestách deníky (mohou se někdy hodit), po návratu hned zpracovávám fotografie, přepisuji na počítači zápisky a tak se vlastně neustále vracím zpět a dovolenou si prodlužuji. Letos ale nějak nemám čas a tak deník budu uveřejňovat po částech.
...Nasedáme do auta a míříme na průzkum centra LOS ANGELES
Co píše o L.A. průvodce? Začíná pateticky: Obdivovaná, opálená a okouzlující svůdnice je mazaná a pokouší nás svými plážemi a drahými auty.Tato požitkářka si užívá vášnivě všeho, co život nabízí a nic nebere vážně. Je majákem naděje pro všechny ztřeštěnce, ale také odkopne každého, kdo na ni nestačí…
Směrem do centra se nachází downtown, ve kterém se snoubí intelektuální kultura s vitalitou vesnice, rozrůstají se zde loftové byty a kvete umění. Severozápadně leží Hollywood, jehož západní části vládnou designéři, gayové a lesbičky. Na jih leží Museum Row – hlavní tah městem a dál na západ je Bewerly Hills, Westwood, Bel-Air s honosnými sídly a Brentwood… dál nebudu popisovat, neboť vše jsme nestihli vidět a tak si to necháme na příště.
Santa Monica je turisticky nejpřístupnější plážové město. Mezi další ještě patří Malibu, bohémské Venice a bláznivé Long Beach.
Auto parkujeme u DISNEY HALL, což je moderní impozantní koncertní síň, architektonický skvost . Na první pohled vypadá jako hromada zprohýbaných plechů, které se lesknou na prudkém slunci. Hned vedle se do výše tyčí mrakodrapy a tak se dohromady skládá zajímavý pohled, který musím mít zachycený na svém čipu. CVAK!
Navigovaní Víťovým iPodem bezchybně a bez bloudění nacházíme všechna místa, která mám doporučuje průvodce.
PUER-TO
Puer-to je španělsko – mexická čtvrť zaplněná stánky s barevným mexickým zbořím, masky, vyšívané tašky, slamáky (ty si hned kupujeme, protože je pekelné vedro a mám se už začíná kouřit z hlav. Ještě, že tu prodávají i vodu!) zaujal nás kostel, do kterého se ze všech stran scházeli rodiče s miminky a malými dětmi nastrojenými do bílých šatů. Kluci na sobě měli bílé obleky, doplněné bílými botičkami a vestičkami, dokonalí malí dzentlemani. Holčičky malé princezny – sněhově bílé šaty s volánovými sukněmi, čelenky, bílé rukavičky. Hned jsem mezi ně pronikla a doprovázena nepříliš přátelskými pohledy rodičů pořídila pár snímků. Co to bylo za událost jsme se nedozvěděli, ale tipuji na první přijímání…
Toužený příjemný chládek nám poskytlo UNITED STATION, nádraží v secesním stylu postavené v roce 1939. Bylo vybudováno na místě Chinatownu, jež muselo proto být celé posunuto o pár ulic dál. Z velké haly s komfortními sedačkami se nám do výhně města vůbec nechtělo, ale nedalo se nic dělat…
Bojujeme s časovým posunem, jsme unavení a chce se nám spát.
Malé Tokio
V MALÉM TOKIU si dáme obýdek v restauraci, která je prý shromaždištěm místních bohémů. Jako pravý bohém tam zapomenu své sluneční brýle.
Máme už města dost tak se vracíme do hotelu chvilku si dychnout na pokoj, nejraději bych spala až do rána. Ale protože jsem stále prudila, že se chci na dovolené taky koupat - a proto vybral Marcel toto ubytování na pobřeží, musím – ačkoli se mi vůbec nechce – k moři vyrazit. Naty slanou vodu rezolutně odmítá a tak slastně zůstává v posteli a zbytek rodiny se obětuje a neochotně jde se mnou. Venku se mezitím zatáhlo, fouká vítr a je docela zima. Samozřejmě by bylo rozumné nikam nechodit, ale to by bylo pro mne ponižující, proto se snažím potlačit třes, který ovládá mé tělo, vyloudím na tváři nadšený úsměv a klusem se ženu k vodní hladině. Tmavě zabarvený oceán sebou neklidně hází ve velkých vlnách, pláž obydlená jen hejnem racků je plná hnědých chaluh a město obklopující pláž se ztrácí v husté mlze. Svádím ukrutný boj sama se sebou. Je mi jasné, že do vody z principu musím, ale vůbec, vůbec se mi nechce. Víťa vyhrožuje, že mě do vody hodí, chvilku se honíme, ale když vidím otrávený výraz Marcela, který už si toužebně přeje mít tuto povinnost splněnou a odškrtnutou v itineráři, zmobilizuji veškeré své odhodlání, odkládám oblečení a v plavkách srdnatě vyrážím k vodě. Poté co mi ledová voda poprvé omyla kotníky, mé odhodlání opět klesá. Musíš, musíš nebo to budeš mít na talíři až do konce dovolené. Jo, jdu na to. Ať třeba zmrznu! Zadržím dech a rozběhnu se do vln…
Voda mě pohltila, po chvilce se už vůbec nezdá studená, strojený úsměv přechází v přirozený. Super! Skáču ve vlnách a raduju se jak malé dítě. Marcel s Víťou mě zimomřivě sledují ze břehu a očima odhánějí imaginární žraloky.
Po dlouhé době vylézám z vody, šťastná, že jsem nezklamala sama sebe a nepodlehla chvilkové zimě a nepřízni počasí, utvrzena v názoru, že mě moře baví. S nadřazeností té, co ve vodě byla, se s bídnými suchozemci vracím do hotelu.
UNIVERSAL STUDIOS HOLLYWOOD 4.7. 2011
Ačkoli preferuji při cestování přírodu, když už jsme v Hollywoodu musíme nezbytně poznat pravou americkou komerci a navštívit filmová studia. Už při příjezdu nám bylo jasné, že si moc klidu a samoty neužijeme. Z garáží se všemi směry valily davy různobarevných dospělých, dětí, vozíčkářů, miminek… Při koupi lístků jsme se nechali přemluvit – a dobře jsme udělali – k VIP vstupenkám, které umožňují přednostní vstup do atrakcí zvláštními Ačkovými vchody – tedy jednoduše řečeno: zaplatíš dvojnásobné vstupné, ale pak nikde nečekáš a jako celebrita máš vyhrazená nejlepší místa k sezení. No není to frajeřina?
A co jsme viděli?
STUDIO TOURS
Hlavní atrakce - vláček, který projíždí scény, kde se natáčí filmy. Scéna = stage = plechový hangár, ve kterém se shromažďuje celé zázemí filmu. Diváci projíždějí okolo obrovských kulis Manhattanu, celým městem s domy, ulicemi, bulváry, poštou, hospodami – místa, kde se zrovna nacházíte se objevují na obrazovkách v záběrech filmů z hollywoodské produkce. Vidíme celé městečko ze seriálu Zoufalé manželky, kovbojské saloony, simulovanou povodeň, která zaplaví celou osadu a vysoký sloupec vody zmizí před našima užaslýma očima. Přejíždíme okolo velké nádrže namalovaným modrým horizontem, kde se odehrávají námořní bitvy, žralok před námi sežere potápěče, vidíme, jak se točí výbuchy aut (při ohnivé kouli auta vylétnou do výšky přidělaná na pohyblivá ramena se zase vrátí na své původní místo), jsme svědky trosek havarovaného letadla… Občas vjíždíme dovnitř hangárů, kde zažíváme na vlastní kůži scény z filmů. King Kong v 3D bojuje s dinosaury, když mezi ně najede náš vláček. Dinosaurus vagonek chytne a hází ho dolů ze skály, náš vlastní vagon se chvěje a nám se zdá, že padáme do hlubin… jinde jsme svědky zemětřesení, do útrob metra se propadá silnice a s ní náklaďáky… no prostě prima.
HOUSE OF HORRORS
Temná procházka okolo všech možných kostlivců, úchylných vrahů, mrtvol, zrůd a příšer. Po té, co jsme navštívili dokonalé muzeum hrůzy ve francouzském Cargassone nás už nic nemůže překvapit.
SHREK 4D
Pro nás nový zážitek 4D kina. Sedadla se v průběhu děje třesou (třeba když Shrek jede na voze), nohy ovívá průvan (na plátně se rozlézají pavouci a vy máte pocit, že vám lezou po nohou), či na diváky stříká voda. Shreka zrovna nemiluju, efekt 4D kina se mi líbil, ale v nadšení to nepřešlo.
Podobné to bylo u TERMINÁTORA 3D, ale o hodně lepší. Prolínání reality s počítačovou 3D animací bylo dokonalé. Cítili jsme se být součástí příběhu. Jiná realita.
Protože máme VIP vstupenky, nemusíme stát dlouhé fronty a stíháme všechna představení. Gigantický WATER WORLD nás nadchnul. Bazén s ponurými kulisami filmu. Herci – kaskadéři ve scéně brázdí hladinu na motorových člunech, skáčí z výšky, bojují spolu na věžích, všude tryská voda, vybuchuje palivo, na hladinu přistává letadlo, no prostě neuvěřitelné. Všichni diváci jsou happy, jak jen Američané umí být a my do této pohodové a uvolněné nálady upadáme také. Křičíme a tleskáme s davem.
SPECIAL EFECT STAGE
Perfektně vymyšlené představení, kde nám dva průvodci ukázali jak se ve filmu jednoduše (i složitě) vytvářejí triky. Do děje zapojili i diváky. Od začátku až do konce show byla zajímavá a měla spád. Nejvíc nás nadchl, jak trápili jednoho diváka. Převlékli ho do kosmického skafandru, zavěsili na lana a simulovali stav beztíže. Chudák se na laně trápil, občas visel hlavou dolů, jeho manželka z toho byla na infarkt, my ho litovali a stále jsme opakovali: „To je chudák a představovali jsme si sebe v na jeho místě.…“ Nakonec se ukázalo, že to vůbec nebyl on, ale že se vyměnil s kaskadérem. Vtipné zakončení celého programu.
JURSKÝ PARK A MUMIE SE VRACÍ
byly projížďky lodí džunglí a podzemím plným mumií. Okolní kulisy byly pěkné, ale pro mě nebyly ani tak důležité, protože téměř celou dobu jsem měla zavřené oči: totiž projížďky byly spojené s různými propady ala horská dráha. Naprosto nejhorší byl jeden zcela nečekaný propad z velké výšky na vodní hladinu. V tom místě pořizovali fotografie. Neodolali jsme a jednu si zakoupili. Naše výrazy na ní hovoří o všem. Jsem hrdina, že jsem to přežila!
K večeru jsme už byli totálně unavení – a to nás ještě čekal chodník slávy a Bewerly Hilus, ale Víťa ještě mermomocí chtěl na SIMSONOVI. Zdálo se, že je to opět horská dráha a nám s Naty připadalo, že adrenalinu jsme měy už dost a tak jsme ji odmítly absolvovat. Marcel byl přemluven – doslova překecán a tak pánská sekce odešla a dámská se usadila a čeká. Na celých hollywoodských studiích mě skoro nejvíc zajímali návštěvníci. Američané jsou multikulturální národ a pro pozorovatele lidí naprosto fascinující. Černoši, Asiati, muslimové, barvy všech pletí. Často jsou páry různé barvy pleti a jejich děti pak nesou prvky rúzných ras. Vedle sebe krátké sukénky na tlustých černošských tělech a cudně zakrytá (od hlavy až k patě) těla muslimek.Všichni se dívají na jednu show a jsou bez jakýchkoli nesvárů součástí téhle velké přehlídky barevných kýčů dovedených k dokonalosti a nesoucích jméno UNIVERSAL STUDIOS HOLLYWOOD.
Kluci se vrátili celkem spokojení. Jednalo se o animaci v kopuli. Jako na horské dráze, ale diváci se jen na vozících ve výšce třásli, hýbali a cítili se součástí děje. Viděli jsme tedy téměř všechno, můžeme nekonečně odebrat k parkovišti. Jenže ouha. Náhle Víťa zděšeně zjišťuje, že nemá peněženku a v ní 300 dolarů, OPENCARD (nechápu proč ji měl s sebou? Co kdyby třeba platila na New Yorské metro?), kreditu, ISIC kartu, kartičku od pokoje…. Vydávají se ji hledat. Já to považuji za ztrátu času, neboť ji měl v otevřené zadní kapse kalhot a tudíž ji kolemjdoucím vlastně přímo nabízel… Ale ať to tedy zkusí. Pro dobrý pocit, že se něco udělalo. Nejdřív jdou ke stánku, kde si Víťa kupoval občerstvení. Tam nic. Pak ke kopuli Sims … a světe div se. V té velké atrakci, kde ani nevěděli na koho se obrátit, personál měl jeho wallet u sebe. Tak tohle by se v česku na Matějské pouti (ke které by se zdejší lidské hemžení mohlo přirovnat) stoprocentně nestalo…. Bum, obrovský kámen nám všem spadl ze srdce!
Tak to bylo letmé přiblížení L.A. a Hollywoodu. Až najdu chvilku času, dodám povídání o národních parcích jihozápadu USA ... neboli: POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ!
Vytvořil